Milford se narodil v roce 1977 ve znamení ryb. Hudebně zpočátku nejvíce inklinoval k folku, což mu vydrželo dodnes, většinou ho ale hudební fanoušci znají z kapely Fourth Face, kterou založil a kde hraje již téměř 20 let. Čtěte rozhovor o nových nahrávkách, o textexh Fourth Face, o vývoji kapely a personálních změnách, které časem proběhly, ale například i o tom, co pro Milforda znamené muzika...
Jak vzpomínáš na období, který provázelo vznik Fourth Face?
Na to nejranější období vzpomínám opravdu rád. Tehdy (rok 1994) byla příznivá doba, kdy tvrdá live muzika u nás byla populární, do Čech expandovaly nejrůznější nové vlny z venku, hlavně ze Států, začaly sem jezdit „pořádný kapely“, dostávaly se sem mraky nových nahrávek a tohle všechno pro nás bylo samozřejmě inspirativní a přínosné. Nás nejvíce ovlivnila vlna hard core a crossoveru, největšími vzory nám byli party jako BIOHAZARD, CLAWFINGER, PRO-PAIN, DOG EAT DOG, SUICIDAL TENDENCIES, FAITH NO MORE, PANTERA, MACHINE HEAD, a spousta dalších. Tehdy se poměrně zajímavě začala scéna formovat i u nás, vzpomínám, že na výsluní byli např. Support Lesbiens, Jolly Joker & PBU, GNU, ad. Těch ryze tvrdších kapel nebylo moc a my jsme v tu chvíli přišli se „správným zbožím“ ve správnej čas a i když jsme v podstatě neuměli moc hrát a ta muzika ještě nedosahovala takový kvality, byli jsme do toho děsně zapálení a každý z nás fungoval na 100%. Musím říct, že to byla i poměrně zajímavá skladba lidí (osobností), kteří už měli určité zkušenosti, určitou image a u publika přirozený respekt. Asi po půl roce naší činnosti jsme vydali první demo, který bylo úspěšný, na koncerty chodilo velké množství lidí, FF se pomalu a jistě začínali dostávat dál a dál z lokality sokolovského regionu, často jsme měli štěstí vystoupit jako support před většíma a známýma kapelkama.
… pak přišel přesun do Prahy a vydání prvního CD „Bad Times“
To už bylo po nějakejch pěti letech naší činnosti. Původně jsme byli všichni ze Sokolova, v Praze bohužel někteří členové nebyli spokojeni, takže logicky došlo k obměně sestavy. Bad Times byla přímočará, ryze hardcorová deska. Rychlá, technická, tehdy značně úspěšná. Zkoušeli jsme pravidelně 3x týdně, chodili společně na koncerty jiných kapel, společně skládali muziku, hudbou žili na plný úvazek. Co se týče textů, byly poměrně ortodoxní, místy politický, sociálně zaměřený. Naše tvorba vycházela z klasického NY HC a jeho původní filosofie.
… pak jste vydali Tváří v Tvář...
Ano, následovalo obrovské množství koncertů, včetně mnoha zajímavých akcí mimo ČR, jezdili jsme do Polska, Německa, Belgie, Francie… Pak jsme začali pracovat na novém programu a zároveň lehce obměnili sestavu – basák se rozhodl, že se nám odstěhuje do Španělska a krom toho byly nějaké problémy s kytaristou, tak jsme sestavu oživili a začali makat na další nový desce. Inspirováni nejrůznější novou muzikou jsme se opět chtěli posunout a proto začali experimentovat s elektronikou – naším cílem bylo oprostit se od čistokrevnýho hardcoru a zapojit více těch rozmanitějších, crossoverových poloh. S příchodem Jirky Egrta se otevřela spousta nových možností, proto se do hudby FF začaly prolínat vlivy funky, hip-hopu, melodií apod.
… potom přišlo Analogy...
Potom přišlo Analogy a s ním opět drobná změna v sestavě. Stále jsme hodně intenzivně hráli, a s klukama trávili poměrně velké množství času, možná i proto se to občas promítlo do některých vztahů mezi námi a touhou některých muzikantů realizovat se i jinde. To už začal náš tehdejší frontman, George, dávat dohromady novej projekt, kterej posléze přerostl v Temperamento. George hodně inklinoval k melodiím a aby se mohl zpěvu věnovat na plno, omezil i kytaru. Na desce „Analogy“, se Jiří značně podílel autorsky a myslím, že to bylo znát. Nahrávka byla více melodická, možná až příliš pro některý z nás, ale chtěli jsme opět přijít s něčím novým a to se určitě povedlo. Po vydání týhle placky jsme opět jezdili, hráli a užívali si příjemného úspěchu. Vyhrál jsme tehdy „Broumovskou kytaru“, naše CD „Tváří v tvář“ bylo nominováno na objev roku v rámci hudebních cen TV Óčko, Inci si zahrál v amatérském filmu, který slavil úspěch na filmovém festivalu ve Francii, díky skladbě „Vrať se zpět“ jsme pronikli do některých médií a klip byl úspěšně přijat TV Óčko, opakovaně jsme se podívali do Belgie, kde jsme si zahráli se skvělýma kapelkama z venku, ale zároveň bylo cejtit, že někteří z nás začínají směřovat trošku jinam, než bylo v plánu. George šel hodně do těch svých španělských rytmů a melodií, kdežto řvaní a tvrdý zpěvy už příliš nevyhledával. Vygradovalo to vítězstvím Temperamenta v soutěži „Coca Cola Popstar“, kdy odešel Jirka z FF trvale a já přestal hrát s Temperamentem (sám jsem to bral pouze jako zajímavý projekt).
Co se dělo, když odešel Jirka?
To byl zásadní zlom fungování Fourth Face, protože Jirka Egrt, vynikající kytarista a skladatel, měl od nepaměti problémy s chlastem, v podstatě chronickýho rázu, takže jsme s tím měli spoustu starostí. On byl tejden v pohodě a fungoval naprosto vyjmečně, dalších X dní byl ovšem mimo realitu a kapelu to neskutečně brzdilo. Proto jsme se rozhodli, že když už budeme opět nuceni nastoupit pauzu a pořešit nové změny v sestavě, vezmeme to z jedný vody na čisto. Inci pověsil basu na hřebík a začal zpívat. K mikrofonu se postavil opět na plný úvazek a my jsme sehnali separé basáka a novýho kytaristu. Oproti období naší první desky jsme se však nechtěli úplně vracet ke kořenům, ale spíš jsme chtěli pokračovat v tom, co jsme začali na desce Tváří v tvář. Čili – vyvážené a barevné polohy, jak melodie, tak i tvrdé pasáže. Inci sice původně zkoušel i čistý zpěv ale nešlo to. On byl výbornej řvoun a tím to haslo. Byla tedy nutnost sehnat druhej zpěv. Po nějakém čase hledání jsme přijali ZBK, kterej je tady s náma dodnes. Inci řval, Zbyňa zpíval…
…a vyústilo to deskou Sonido Triste…
Přesně tak. Na tý jsme opět pilně zapracovali a nová sestava potvrdila výbornou kondici. Časem sice došlo k nějakým drobným změnám – na chvíli odešel J.T. ale po roce se zase vrátil, akorát s Incim jsme se museli rozloučit trvale. Pro mě a myslím, že i pro většinu fanoušků FF to byla velká a bolestivá událost, (Inci byl společně se mnou ve FF více než 15 let), ale osudu prostě neporučíš a jeho cesty jsou někdy hodně nevyzpytatelné. Petr už v týhle kapele bohužel dále nemohl fungovat, tak se naše cesty rozdělily. Teď tedy fungujeme v té sestavě, jako na Sonido Triste, akorát bez Inciho. Jinýho řvouna, kterej by to mohl posunout zas někam dopředu a byl by pro FF vyjmečným, jsme zatím nenašli, tak jsme nechtěli brát kohokoliv za každou cenu a zůstali v pěti (občas nějaké fajn kámoše „řvouny“ využíváme jako hosty). Např. nám už hodně pomohl Aleš Zelí z Pop-pornu nebo Majk z Underside. Momentálně nějak intenzivně nehledáme, ale přesto máme pověšenej inzerát. Kdyby se někdo fakt zajímavej objevil, určitě by dostal šanci.
… pak vás opustila Iva Boková…
Ivča… To byla taková nedlouhá kapitolka v rámci existence FF. Tahle banda funguje přes patnáct let, a za ty léta má za sebou strašně moc nejrůznějších kontaktů a spolupráce s lidmi, kteří zastávali role manažerů nebo (řekněme) spřízněných patronů, kteří občas dohazovali kapele akce. Ivu jsme oslovili ještě před vydáním „Sonido Triste“. Řekli jsme si, že bychom mohli zkusit nějakýho manažera natrvalo a přenechat tuhle činnost osobě zkušené a samostatně fungující, abychom měli prostor pro vlastní věci a odpadlo řešení těchhle aktivit. Ivy tehdy dělala Hazydecay, měla zkušenosti z rádia a vztah k tvrdé muzice. Párkrát jsme se tedy společně sešli, plácli si a pak nějakou dobu spolupráce fungovala. Ta spolupráce byla určitě na jednu stranu plodná, v jiných ohledech však vznikly problémy, které skřípaly, tak jsme se po čase opět společně sešli a vzájemně se dohodli, že to nebudeme hrotit – Ivy už měla pod patronátem i některé další kapely, takže jí vznikl prostor pro jiné aktivity a my jsme se opět osamostatnili.
Teď pracujete na nových věcech, kdy byste je tak chtěli vydat?
Tak samozřejmě bychom rádi co nejdříve. Nejlépe do konce tohoto roku, ale bohužel je to hlavně záležitost peněz a poctivý dřiny nás všech zúčastněných a fakt je takový, že každý den bohužel není posvícení. Asi není dobrý plánovat, takže uvidíme. 2 zbrusu nové songy ovšem chystáme vydat už v rámci příštího měsíce, bude to klasické promo – zatím 2 věci, které budou předznamenávat novou nahrávku FF. V součastný chvíli to vypadá tak, že si vše nahráváme sami (nebo alespoň z 80%), teď už zbývá jen zpěv a pak vše začneme míchat a řešit zvuk. Co se týče aranží, zpracování nahrávky apod., děláme na tom s Dejfem. Sami jsme plni očekávání, jak to bude znít a kam se nám to podaří dotáhnout.
Máte zatím v plánu nějaký hosty?
Určitě jo, protože díky absenci druhýho frontmana nám vznikl prostor pro tvrdé řevy a tím se i naskytla možnost k navázání další spolupráce s Alešem z Pop-pornu a Majkem z Underside.
Jak bys vyjádřil pocit novejch nahrávek třema slovama?
Budu mluvit za sebe, protože v těch skladbách mám velkou část svých nápadů a dost jsem se jimi doma (díky práci na předprodukcích) zabýval. Řekl bych, že ty nový věci budou tvrdý, rychlý, ale zároveň moderní… Bude to moderní, tvrdej hardcore.
A kdopak píše texty?
Texty dělám já a to už od nepaměti. Původně si psal texty sám bývalý zpěvák ale nějak to vždycky nebylo ono. To, o čem kapela mluví pokládám za 50% výrazu jejího a i díky tomu to pak má nějaký xicht. Je fakt, že na desce Tváří v tvář a Analogy má nějaké slova udělané Jirka Švec, ale to jsou vyjímky. Už ani nemáme ambice to měnit, protože to takhle nějak funguje a většinou s tím není problém. A já mám stále o čem psát.
Kde bereš inspiraci?
Jednak klasicky ze života a jednak je to asi daný tím, že mám v určitých věcech takovou svou zvláštní povahu a jde to ze mě. Ani moc cizí texty nečtu nebo se nesnažím ničemu přibližovat.. Určitě mám ale rád spousty knížek a autorů, kteří mě inspirují.
Například?
Hodně poezii. Nemám rád moc veselý věci, takže nedělám prvoplánově veselý texty, ale ani ne nějak depresivní. Spíš realistický, občas melancholický, občas trochu pochmurný a sarkastický. Naprosto obdivuji texty, které psal Kryl, Edgar Allan Poe, Artur Rimbaud... Řekněme trochu temnější a hlubší záležitosti ale zase ne depresivní. Určitě se nesnažím dělat příliš optimistické a oddechové texty, protože naše muzika pořád vyvěrá z hardcore, kde by měl v jádru zaznívat nějakej zásadní názor na věci kolem nás, které se dějí… Už to není taková revolta a protest, ale spíše pojmenovávání okolností, který nás zaujmou, odkrývání tabu na která by se mělo poukázat, takhle nějak bych to viděl. Oslavné a ryze úsměvné texty patří k jiným stylům hudby, k nám by se nehodily. Co se týče samotné formy textů, jsou v podstatě dost abstraktní, metaforický, otevřený.
Řekni mi v krátkosti, co pro tebe Fourth Face znamenají.
Asi bych kecal, kdybych mluvil o tom, že ta situace je v kapele stále tak ideální, jako před lety, vždycky záleží na tom, jak ta parta funguje jako celek, kolik času se tomu věnuje apod. A současná doba také bohužel není pro poctivou živou muziku úplně nakloněna. I přes to všechno ale můžu říct, že muzika je pro mě stále silná droga… Je to taková věčná životní vášeň.
Kam dál chcete směřovat Fourth Face do budoucna?
Já měl vždycky ambice dělat muziku co nejvíce naplno. Samozřejmě by byl úžasný úspěch, kdyby se mohl člověk hudbou živit ale to je bohužel hodně nereálné, alespoň co se týče téhle tvrdší odnože, kterou děláme. Že je situace na naší hudební scéně jiná, než před několika lety – to už jsem zmínil, jsou tu jiné, populárnější hudební trendy, současná „finanční krize“ se taky trošku promítla. Člověk je starší, pohodlnější a každej má nějakej svůj osobní život, svoje závazky. Co je pozitivní, je to, že se dá dneska precizněji a pohodlněji tvořit de facto doma v obýváku. S rozvojem digitálních technologií se otevřela spousta nových možností pro nahrávání a práci na muzice přímo v PC. Většina z nás má doma komp včetně různých hudebních programů, tak se dá makat i doma.
Opustíme Fourth Face a na závěr jenom o tobě! Co kromě hudby bys mohl označit za svoje koníčky?
Já mám těch koníčků strašně moc, akorát je málokdy možnost věnovat se jim na 100%. Můj asi největší koníček je přírodověda. Ještě dřív, než jsem začal dělat muziku, tak jsem se začal angažovat v nějakých sférách přírodovědných, takže entomologie, výzkum a ochrana netopýrů, netopýři globálně. Myslím, že kdyby nebylo Fourth Face, šel bych studovat přírodovědu a byl bych někde jinde. Krom toho píšu texty, básně, skládám muziku, rád fotím, snažím se věnovat čas svým nejbližším… Když zbydou kačky a je čas, tak jezdím na lyže, případně si vyrazím zasportovat někam tady v Praze.
Jak ses dostal k bubnování?
To je hodně dávno, někdy na základce, nebo na přelomu, kdy jsem základku končil. Klasicky v pubertě, kdy si každej hledá to, co ho baví, co není tak úplně všední, tak mě bavila muzika a já jsem v tý době hodně inklinoval k folku, ještě dřív, než jsem začal hrát na bubny, tak jsem hrál na kytaru, na kterou hraju dodneška. V lidušce jsem chodil pár let na trubku a na hudební průmce přibyl ještě klavír. V tom období už jsem měl velké hudební ambice a začal dávat dohromady první vlastní kapelu, potom vyhráli právě bicí.
Jak se jmenovala tvoje první kapela?
Ta první se jmenovala Dingo:) Byla to folkrocková kapela. Pak jsem začal důkladněji cvičit na bicí, odkoukávat, jak kdo hraje a sledovat vícero hudebních žánrů. Tehdy jsem byl ovlivněnej muzikou 80. let, to bylo moje mládí, tak jsem se učil s nejrůznějšími nahrávkami popových a rockových kapel. Se spolužáky jsme pak založili první tvrdou kapelu - Asanace - a potom už přišli Fourth Face. Dostal jsem nabídku od bývalých muzikantů ze Sokolova, kteří tam hráli ve všelijakých, punk-HC kapelách, např. Svobodný slovo, Stres, Propast… To byly původní party, které už měly docela jméno, byli to už ostřílený muzikanti.
Ve který historický etapě bys chtěl žít a proč?
Možná bych se podíval do budoucnosti, věřím, že jednou budou podmínky - co se týče na muziky, úplně jinde. Technologie, možnosti, nástroje… A vůbec naše životy budou vypadat jinak. Do vzdálenější historie a časů minulých bych zabrouzdávat nechtěl, k tomu nemám zrovna ideální vztah. Max. bych se podíval zpět do osmdesátek, protože v těch jsem vyrůstal zanechalo to určité stopy nostalgii a věcí, který jsou neopakovatelné.
Řekneš mi svůj oblíbenej vtip?
Tak to vůbec! :) Já nejsem na vtipy, mám rád vtipy, rád je poslouchám, ale málokdy mi nějaký uvízne v hlavě… A ani je příliš neumím podat :-P
Rebel Rádio Brod děkuje za rozhovor, je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Všem jim děkuji, že chodí na koncerty, sledují a poslouchají naší muziku nebo si občas koupí nějakou placku nebo nějaký náš merch… Chtěl bych jim vzkázat, že podpora každého z nich je pro nás nesmírně důležitá a žene nás dál…
(B-B)
http://bandzone.cz/fourthface2
